Perníkový panáček

 

 

 

Kdysi dávno spolu v malé chaloupce žili dědeček a babička. Jednou chystala babička perníčky. Vyválela těsto a udělala dva plechy perníčků, ale pořád jí ještě kousek těsta zbýval.

„Upeču z těsta panáčka,“ pomyslela si. „Překvapím dědečka.“

Vykrájela tvary perníkové figurky, z hrozinek udělala knoflíky a oči a z kandované třešně ústa. Pak ho položila na plech k ostatním perníčkům.

Kuchyň brzy naplnila lahodná vůně pečících se perníčků. Když je ale babička šla vytáhnout z trouby, zdálo se jí, že ze vnitř slyší slabý hlásek. Otevřela dvířka a hrozně se lekla. Z trouby vyskočil perníkový panáček a rozběhl se ke dveřím kuchyně tak rychle, jak jen ho nožky unesly.

„Vrať se!“ volala babička a rozběhla se za ním až na zahradu, kde pracoval dědeček. Když to uviděl, rozběhl se za panáčkem i babičkou a také volal: „Vrať se!“

Oba tak utíkají za perníkovým panáčkem. Ten na ně ale jenom drze pokřikuje:    „Běž, běž, běž! Mě stejně nechytneš!“

Panáček proběhl po cestičce v zahradě a vyrazil na silnici. Potom utíkal kolem pole, kde se pásla kráva.

„Stůj!“ zabučela kráva. „Ty bys mi chutnal mnohem víc než ta tráva.“ A rozběhla se za panáčkem.

Perníkový panáček se ale nezastavil ani na chvíli a pokřikuje:

                   „Běž, běž, běž, mě stejně nechytneš!“

Na louce se pásl kůň. „Stůj!“ zařehtal kůň. „Ty bys mi určitě chutnal víc než tohle seno.“

Panáček ale nezastavil a jenom pokřikoval:

                   „Běž, běž, běž, mě stejně nechytneš!“

Panáčka zahlédl kohout, usazený na vrátkách. „Stůj!“ zakokrhal. „Ty bys byl určitě chutnější než tohle zrní.“ Zamával křídly a rozlétl se za panáčkem.

Ale rozpustilý perníkový panáček se jen smál:

                   „Běž, běž, běž, mě stejně nechytneš!“

Běžel kolem vepříka na dvorku. „Stůj!“ zachrochtal vepřík. „Ty bys byl určitě o hodně lepší než tyhle pomyje.“

Perníkový panáček se rozběhl ještě rychleji:

                   „Běž, běž, běž, mě stejně nechytneš!“

Na konci dalšího pole ale tekl široký potok a panáček musel zastavit. Byl sice skvělý běžec, ale plavat neuměl ani trochu.

„Mohla bych ti pomoci?“ ozval se tichý hlas. Stála tam velká ryšavá liška. „Možná potřebuješ někoho, kdo by ti pomohl přes potok? Dovol mi, abych to byla já. Skoč mi na záda a já tě přenesu na druhou stranu.

Perníkový panáček udělal, jak mu poradila, protože pronásledovatelé se blížili. Liška bez váhání skočila do rychle tekoucí vody.

Brzy se ozvala znovu: „Voda je tady hlubší. Vylez mi na hlavu, ať se nenamočíš.“ Perníkový panáček poslechl.

„Tady je voda ještě hlubší,“ pokračovala liška po chvíli. „Vylez mi až na nos, ať se nenamočíš.“

Sotva jí mužíček vylez na čumák, liška se spokojeně usmála. Pohodila hlavou a mužíček vyletěl do vzduchu a pak spadl rovnou do otevřené liščí tlamy.

Za chviličku na břeh dorazila babička, dědeček, kráva, kůň, kohout i vepřík, všichni sotva dechu popadali. Ale po perníkovém panáčkovi nebylo nikde ani památky, jen po hladině plavalo pár posledních drobečků.

 

 

NÁVOD NA HÁČKOVANÉHO PERNÍKOVÉHO PANÁČKA:

 

http://www.tejiendoperu.com/navidad/galletas-de-jengibre-a-crochet-gingerbread-cookies/