Kamarádi v kožíšku
Jiří Kahoun
Pod jabloní postrkoval myšáček jablíčko a kroutil hlavou:
„Kde může být? Listí žloutne a já z toho čekání snad taky zežloutnu.“
„Ahoj, Kožíšku!“ přicupitala myší holčička.
„Ahoj, Bavlnko! To je doba. Já tu na tebe čekám deset hodin. A už to nemůžu vůbec vydržet.“
„Co nemůžeš vydržet?“ zeptala se Bavlnka
„Abych ho neschroustal. Chci ti dát půlku. Máš ráda jablíčka?“
„Mám. A nejvíc tyhle červený.“
„Tak se do něj hned pustíme,“ olízl se myšáček.
„Počkej,“ zarazila ho Bavlnka. „Já pro tebe taky něco mám. Támhle pod tím stromem ti schovávám hrušku máslovku. Proto jsem tak dlouho nešla. Máš rád hrušky?“
„Mám a moc. Možná víc než jablíčka,“ vypískl myšáček.
„Tak vidíš. A co když nám hrušku někdo sní?“ Pokyvovala hlavou myšička.
„Jé, to by byla škoda,“ vypískl myšáček. „Jdeme chroupat hrušku.“
A už běželi. Přes celou dlouhou mez. Dorazili pod strom a Bavlnka povídá:
„Tady ji mám schovanou pod listem,“
„Hm, ta voní,“ čichal k hrušce myšáček.
„Ta je zralá až k jadýrkům. Hned se do ní pustíme.“
„Můžeme,“ řekla Bavlnka, „ale co když nám někdo sní to jablíčko?“
„To je pravda,“ přisvědčil myšáček. „Svatá pravda. Jablíčko tam nechat nemůžeme. Musíme ho schroupat nejdřív,“ a běželi. Přes dlouhou mez. Přiběhli pod jabloň, a jablíčko nikde.
„Tak a máme to,“ řekl myšáček. „Měli jsme ho schroupat první.“
„Nebo líp hlídat,“ povídá Bavlnka.
„Třeba se někam zakutálelo,“ rozhlížel se myšáček a začali hledat. Prolézali trávu a zvedali listy. Koukali, čichali, ale nikde nic.
„No co,“ pískl myšáček, „pro jedno jablíčko se nezblázníme. Máme hrušku a větší než jablíčko. Je celá žlutá a krásně zralá. Určitě až k jadýrkům.“
„Právě,“ řekla Bavlnka. „Hruška je taky dobrá. Možná lepší než celé jablíčko. Pojď, běžíme na ni.“ A už utíkali. Přes celou dlouhou mez. Přiběhli pod strom, a hruška nikde.
„Já bych brečel,“ vzdychl Kožíšek a Bavlnka se rozplakala.
„Neplač, třeba ji najdem,“ konejšil jí myšáček. „Třeba se nám schovala.“ A začal všude hledat. Prolézali trávu sem a tam. Zvedali všechny listy, ale hruška nikde. Ke všemu začalo pršet. Kapky bubnovali do listů a na cestě seděly louže.
„Asi ji nenajdem,“ řekl myšáček. „Ale ukážu ti něco lepšího.“ Rozběhl se a přeťápl louži, jen to stříkalo.
„Jé ty budeš vypadat,“ rozběhla se za ním Bavlnka.
„Umíš tohle?“ dupal v blátě Kožíšek
„Umím,“ cupala v blátě Bavlnka
„A co čvachty, čvachty! Já jsem žába a ty žabák,“ skákala Bavlnka. Pak na ně přišla třaslavá zima a Bavlnka povídá: „Kožíšku, pojď se k nám usušit.“
„No nazdar,“ spráskla packy maminka Bavlnky. „Děti jak to vypadáte? Celé vás musím vykoupat.“ Když jim vydrhla kožíšky, posadila je ke stolu a povídá: „Tohle jsem pro vás našla.“ A položila před ně talíř s jablíčkem a hruškou.
Potom jsme kamarádům vymodelovali plný talíř ovoce ze slaného těsta:
